Hostem pravidelné série debat plzeňských Veřejných zájmů byla aktivista a publicistka Lenka Procházková. Hovořila hlavně o restitucích, ale také například o Ukrajině. Třicítka přítomných si vyslechla mnohdy velmi emotivní projev.
„Jsem členem několika občanských iniciativ jako například Nezávislá média, kde se snažíme poněkud suplovat roli našich veřejnoprávních médií, která by měla informovat objektivně, což se neděje. Děláme tiskovky provokativně před budovou rozhlasu či televize, aby to měli novináři blízko. Stejně ale nepřijdou. Maximálně přijede policie,“ řekla na úvod Procházková.
Církev byla bez majetku
Heslo některých politiků „Co bylo ukradeno, musí být vráceno" je podle publicistky zavádějící, „…protože církev de facto žádné majetky neměla. Ani za první republiky. Stále jen majetky spravovala, aby z toho měla nějaké výnosy. Nebyly fakticky její. “ Podle Procházkové je až symbolické, že v den výročí Bílé Hory byly restituce schváleny. „Myslím si, že zákon o církevních restitucích je neplatný, neboť byl schválen za kriminálních okolností. To je naše velká naděje. Pokud by se celý ten zákon zrušil, musel by se pozastavit a mezi tím by se vypracoval nový zákon. Ten bych si pak dovolila navrhnout tematicky, ne paragrafově. Jmenoval by se Odluka státu od církve.“
Spor o katedrálu
Poté zavzpomínala na začátek devadesátých let, na kauzu Svatovítské katedrály: „Toto téma prožívám už od roku 1994, kdy šlo o korunovační katedrálu. U soudu neměla být veřejnost. Novináře z ČTK vyhodili. Mně zabavili magnetofon, naštěstí jsem měla druhý v kapse. Soud trval dvě hodiny. Paní soudkyně měla zjevně jinou kvalifikaci, než na takové procesy. Bylo to jak v padesátých letech. Měla to celé už předepsané a pouze to četla. Ani neuměla moc číst, takže občas místo katolický řekla kategorický a podobně. Nakonec řekla, že tu katedrálu dává církvi. Po těch dvou hodinách jsem během jedné noci přepsala ten její dvouhodinový projev z toho magnetofonu. Pak jsem to odnesla svému kamarádovi právníkovi, který mi vypracoval odvolání na ten blábol. Hrad se nechtěl odvolat.
Kancléř mi říkal, že se nebudou odvolávat, protože pan prezident říkal, že jim ten barák dá. S Johnem Bokem jsme tedy vystoupili v televizi , udělali jsme tiskovku. Kvůli katedrále jsem založila spolek Šalamoun, abychom měli razítko. Protože občany jen tak neposlouchají. Na tiskovce jsme řekli, že pokud se Hrad neodvolá, tak podáme nové trestní oznámení za neplnění povinnosti při správě cizího majetku. Čtyřiadvacet hodin před vypršením lhůty mi zavolal kancléř a říká: My se teda odvoláme, ale nemysli si, že to bude úspěšné, protože to odvolání bude pouze formální. Napadený rozsudek městský soud zrušil.
K čemu byla stvořena „topka“
„Když pak začali chystat zákon o církevních restitucích, tak jsem pochopila, jaký je to tunel. K církvi se nedostane všechno, část se po cestě ztratí. Údajně měl Kalousek pět miliard na to, aby podplatil všechny, aby ten zákon prošel. Kvůli tomu vznikla topka, protože je to nejdůležitější zákon za dvacet let. Nejde tady jen o peníze, ale o pole, majetek, nemovitosti. Jde o to, že přepisujou historii a berou nám důstojnost. Dělají ze sebe oběť. To, že někdo trpěl čtyřicet let? Kdo z nás netrpěl? Dala jsem trestní oznámení na kardinála Duku, protože ten jim s tím pomáhal. Víme, že je to podvod a víme, kdo v tom figuruje.“
Zfanatizovaná média
„Říká se, že tady není cenzura, cenzura má však různé metody. Jiná je cenzura v totalitě, kde existuje úřad a úředníci, kteří dopředu sledují, co má vyjít a co ne. Pak je typ cenzury, kdy se cenzurují sami novináři. Mají autocenzuru. Vyhýbají se různým tématům. Oni si myslí, že šíří pravdu. Je to mnohem horší, než kdyby věděli, že lžou. To už je trochu fanatismus.“
„Denně přečtu až dvě knihy, protože utíkám ke starým autorům jako Čapek. Kde jsou ti umělci a velké osobnosti, kteří musejí vidět, kam to spěje? Jak to, že mlčí? Verbální protest není žádný čin, ale mlčet je zločin. Když politici mluví o Ukrajině, tak mám pocit, že žijí v jiném světě, než my. Že mají ten globus, o kterém mluví pan prezident Zeman. A že ten globus, který vyfasovali, se točí proti času a vrací nás o sto let zpátky. Ta situace je stejná jako před vypuknutím první světové války. V televizi se vám budou smát. Jedna ekonomka mi dle grafů říkala, že tady bude válka do pěti let a že tady bude bojiště. Prý to není možné jinak. Čím více se o té válce mluví, tím více ji přivoláváme. Není však možné to ignorovat. Musíme si uvědomit to, že ten strach je reálnej, definovat ho a pustit ho k mikrofonu, aby spojoval lidi. Aby to nebylo negativní, ale byla to výzva. To by měli dělat intelektuálové, studenti a umělci. Studentů moc na naší straně není, protože zpohodlněli. Nejaktivnější jsou u nás mladí důchodci, kteří mají čas, hodně energie a hodně znalostí.“
Kyjevský Majdan a zvěrstva v Oděse
„Majdan vznikl už minulý rok. Byla to nespokojenost Ukrajinců s tamní vládou. Revoluční pozdvižení, které však bylo zneužito. Všimněte si, kdo z našich politiků na ten Majdan jezdil. Kdo podněcoval tu nespokojenost. Policie se tam chovala pasivně, zatímco jim „demonstranti" řezali hlavy, upalovali je a podobně. Násilí bylo na druhé straně, což byla asi chyba, že policisté více nezasáhli. Pak přišli snajpeři, kteří zabili ke konci února asi padesát lidí. Hned bylo jasné, že to nejsou policisté, ale lidé z řad Pravého sektoru. Krym nebyla žádná anexe. Prostě devadesát procent chtělo patřit Rusku, kam odjakživa patřilo. V Oděse se děly neuvěřitelná zvěrstva. Putina v současnosti pokládám za nejlepšího světového státníka. Je zdrženlivý. Ví, že kdyby tam vtrhl, tak z toho udělají agresi. Ta situace je opravdu napjatá. Který státník by dovolil, aby za jeho hranicemi byly vojska NATO? Jen ta představa bratrovražedné války je hrozná. To, co se stalo v Oděse, se nedá odpustit. Umírají nevinní lidé v ulicích. Občanská válka je to nejhorší co může být, protože rozděluje lidi na několik generací dopředu,“ ukončila svůj dlouhý monolog Lenka Procházková.
Václav Fiala